Původní profesi významného plastického chirurga Jana Měšťáka byste možná netipovali

Významný český plastický chirurg Jan Měšťák si po celý svůj život uvědomuje, že nestačí vládnout odbornými znalostmi a ovládat nejmodernější postupy, ale že jako lékař musí umět pohladit duši svých pacientů vlídným slovem. Je to totiž nezbytná složka vedoucí k uzdravení. Na ženu se dokáže podívat stejně jako každý jiný muž a dokáže v ní objevit krásu, kterou ani ona sama nevnímá. Dodnes odmítá operovat zhruba 40 procent žen, protože dle jeho odborného pohledu nepotřebují žádný zákrok. Snaží se pomáhat ženám, aby se cítily lépe a motivuje je, aby se viděly takové, jaké jsou a nehledali krásu v nepřirozenosti.

Jste nejslavnějším českým plastickým chirurgem, ale Vaše kroky původně prý vůbec nesměřovaly k medicíně…

Nebylo to se mnou lehké, byl jsem hrozný uličník. Na základní škole jsem míval dvojky a trojky z chování. Rodiče mě tedy dali na vyučení. Stal jsem se mechanikem přesných přístrojů pro Fyzikální ústav ČSAV.

To jste asi nebyl příliš oblíbeným žákem na základní škole?

Jak mi naše paní třídní učitelka často připomínala, nikdo nikdy neměl na základní škole tolik poznámek jako já – pral jsem se stále se spolužáky a rušil při vyučování. Dokonce když mě jeden spolužák stále štval, chytil jsem ho, posadil na parapet ve druhém patře a pohrozil mu, že jestliže nepřestane…

Co se stalo, že jste své chování nakonec slušně korigoval?

Domnívám se, že to byl především volejbal, který mi odčerpal nadbytečnou energii a zklidnil mě, protože jsem již od patnácti let hrál za reprezentační výběr Československa.

Vy jste prý i stál i za kvantovým generátorem světla?

Ano, málo se to ví. Navrhl a ve spolupráci s oddělením luminiscence ústavu vyrobil kvantový generátor světla, tedy laser – první v tehdejším Československu, a dokonce druhý po Spojených státech. Každopádně možná právě ve Fyzikálním ústavu již tehdy byl pomyslný začátek mého dalšího života z pohledu přesného zacházení s různými i chirurgickými nástroji. Ale samozřejmě to byla medicína, kterou jsem později vystudoval a měl tu čest se seznámit s velikány oboru plastické chirurgie, protože od třetího ročníku fakulty jsem docházel na kliniku plastické chirurgie v Praze na Vinohradech.

Pojďme k vašemu oboru. Jaký je rozdíl mezi vašimi začátky v plastické chirurgii a současností v oboru?

Myslím, že rozdíl proti dnešní generaci mladých studentů je především v nadšení vykonávat činnost, kterou jsem si zvolil jako obor pro moji další profesi, a ve vděku k jejímu umožnění včetně realizace.

Jak byste se vy sám coby plastický chirurg popsal?

Protože již více než padesát let jsem nejen plastickým chirurgem, ale i všeobecným chirurgem po atestaci, je to především moje velká zkušenost řešit tím nejlepším způsobem různé vrozené i získané vady lidského těla.

Předpokládám, že k vám chodí především ženy? Je to tak?

Rozhodně, přibližně v devadesáti procentech.

S jakými problémy k vám pacienti nejčastěji chodili, co nejčastěji řešíte?

Záleží na věku. Mladší ženy a dívky na zvětšení prsů a na úpravu nevzhledného nosu, což je moje nejoblíbenější operace, proto jich asi provádím naprosto nejvíce u nás. A možná také proto, že pooperační výsledky po korekci nosu mám téměř stoprocentní.

Stává se, že někteří pacienti přicházejí vysloveně z rozmaru a chtějí vylepšit, ačkoli k tomu z vašeho lékařského i estetického hlediska není důvod?

Stále přibližně čtyřicet procent žen odmítám operovat, protože operaci nepotřebují. Ony to totiž nevědí, že jsou stále krásné, protože jen málokdo z mužů jim to řekne. Nepřinesou jim ani kytičku, když nemají svátek nebo narozeniny, aby vyjádřili vděk a úctu, že s nimi jsou!

Které operace provádíte nejraději?

Dříve jsem operoval obličejové rozštěpy u dětí, úrazy, ztrátová poranění a jiné. Později rekonstrukce prsů u onkologicky nemocných žen a mnoho dalších problematik. Pokud jde o estetickou chirurgii v celém jejím rozsahu, rozhodně nejkrásnější operací pro mě, jak jsem se již zmínil, je operace nosu, která je v estetické chirurgii nejen nejtěžší operací, ale rozhodně i nejzodpovědnější, protože rozhoduje o dalším životě operovaného.

Kolik vlastně máte za sebou operací a reoperací?

Za zmíněných nejméně padesáti let klinické praxe jsou to desetitisíce operací různého druhu, vždyť jenom operací nosů jsem provedl daleko přes čtyři tisíce. Co se týče reoperací, to nelze ani spočítat! Jaké významné změny zaznamenaly operace prsů v posledních letech? Ženy mají díky implantátům nyní o mnoho více možností, jak podpořit svoje „ženství“. Pro zajímavost: přibližně devadesát procent žen dochází na úpravu prsů (zvětšení, modelace nebo redukce), a to na rozdíl od deseti procent jejich partnerů, kteří operaci často i odmítají. Protože správně vnímají sex-appeal u ženy trochu jinak.

Jaké bylo nejkurióznější přání týkající se zlepšení vizáže?

Nevím, zda se jedná o vizáž. Ale jedna starší pacientka mě požádala, zda bych mohl popel jejího pejska, kterého milovala, vyměnit za implantát a potom jej voperovat na levou stranu, aby ho stále nosila u srdce po zbytek svého života.

Jak vidíte budoucnost plastické chirurgie? Co byste vzkázal začínajícím plastikům?

Naprosto souhlasím s Alainem Delonem, se kterým jsem se osobně setkal, že je znechucen dnešním světem, kde vládnou peníze, i mezi příbuznými boje o majetek, a že by nejraději tento svět opustil. To řekl v 82 letech a bohužel pro něho je i v 88 letech stále na tomto světě! Já to vidím obdobně a velice mě mrzí, že v současné generaci mnozí, zvláště plastičtí chirurgové, ale i jiní lékaři, upřednostňují byznys nad medicínou, jež by měla být především posláním, pro které studovali.

Při tak náročné práci jste také musel mít čas na soukromý život. Co o něm můžete říci? Co vaše děti a vnoučata?

Jak jsem kdysi napsal, že nikdy pro mě nebude nic důležitějšího než zdraví a štěstí mých dětí, tím se řídím dodnes. Přesto jsem si však našel i čas na můj oblíbený volejbal, kdy jsem byl dokonce od patnácti let v reprezentačním výběru.

Vaše práce vás pohltila. Co považujete za svůj největší pracovní úspěch, ale i soukromý?

Můj život vnímám tak, že největším štěstím pro mě jsou děti a potom i štěstí mých nejbližších. A samozřejmě i štěstí mých pacientů, kterým pomáhám najít mnohdy i novou cestu jejich životem.

Jaké je vaše životní motto?

Moje motto, které se opírá o více než padesát let mojí klinické praxe, zní: Dobrá mysl vyléčí i onkologická onemocnění, špatná mysl je často i způsobí!