Eva Green vdechla život velké bojovnici
Záhadná, vysoce inteligentní, krásná i smrtelně nebezpečná, tak to je francouzská herečka Eva Green. utvárnila stěžejní postavu ve druhém dílu „mušketýrské“ série s podtitulem Milady. Film již vstoupil do českých kin prostřednictvím společnosti Bioscop.
Milady vypadá jako bojovnice, velmi mužná i ženská, schopná svádět i zasadit smrtelnou ránu jedním pohybem…
Je to hlavní aspekt postavy, který mi připadá zajímavý. Je dokonalá „femme fatale“ a kostýmy to naprosto výstižně zobrazují. Navenek předvádí Milady svou ženskost, ať už svými šaty či parukami. Ale paruky skrývají její krátké vlasy a šaty strečové kalhoty, které jí umožní efektivně bojovat, kdyby došlo k problému. To jí dává mužnou stránku. Tento film nabízí úžasnou vizi Milady, která kontrastuje s tou, kterou jsme dosud viděli v jiných adaptacích Dumasova románu.
Jaké je to pro herečku ztvárňovat tak ambivalentní postavu, která osciluje mezi mužským a ženským naturelem?
Tohle je vlastně podstata herectví. Být chameleonem. U Milady si myslím, že uvnitř je velmi mužná. Její ženskost jí slouží k manipulaci s jejími partnery. Umožňuje jí svádět je, chytit je do pasti, někdy je dokonce zabít. Je to zbraň. Je v ní něco tvrdého. Milady nosí brnění, ale když ho prozkoumáme blíže, objevíme praskliny, samozřejmě, protože je člověk. V tomto filmu mi připadá mnohem lidštější než v Dumasově románu.
Také cítíme, že Milady se může spolehnout pouze na sebe…
Nikomu nevěří. Zdá se, že respektuje kardinála Richelieu, který zná její tajemství, ale věřím, že Milady jedná sama, nepodléhá mu. Moc se mi líbí scéna, kdy se ve stanu snaží svést d'Artagnana, kde si sundává paruku: na okamžik vidíme její pravou tvář. Milady nemá žádné přátele, je outsider.
Na začátku omylem osvobozená, na konci zachráněná laskavostí Constance. Dokáže se dostat i ze zdánlivě bezvýchodného obklíčení…
Milady je mimořádná postava, která se nebojí smrti a která na sebe bere superhrdinský charakter. Připomíná mi sfingu. Její činy jsou vždy překvapivé. V její blízkosti vždy musíte být ve střehu, protože její kroky jsou nepředvídatelné.
S parukou dlouhých, vlajících vlasů Milady připomíná některé ženy, které maloval John Everett Millais. Inspirovala jste se při vytváření vzhledu Milady dobovými obrazy?
Absolutně. Velmi mě inspirovaly obrazy Millaise a Johna Williama Waterhouse, kterých jsem byla vždy velkým fanouškem. Vidím v nich něco velmi shakespearovského, tragický, někdy znepokojivý podtón a také spoustu tajemna, smyslnosti a poezie. O svou zálibu v dílech těchto dvou malířů jsem se podělila s Thierrym Delettrem, kostýmním výtvarníkem.
Milady je fatalistka se sny, čarodějnice… Jak vnímáte tento aspekt postavy?
Milady má tak trochu čarodějnické schopnosti, je schopná vyslovovat proroctví. Je upřímná ve svých slovech a říká pravdu. Je to součást její stránky „femme fatale“.
Milady se objeví a zmizí. Je hbitá, trénovaná. A bojuje jako hrdinka z asijských filmů o bojových uměních, se zbraněmi v obou rukách…
S kaskadéry jsme se snažili najít jiný způsob boje, než jak bojují mušketýři. Ukázalo se, že jsem překvapivě zručnější, když mám zbraně v obou rukách než jen v jedné! Muset při boji používat obě ruce najednou mi umožňuje víc se koncentrovat. A navíc miluji asijskou kinematografii... V duchu jsem si ráda představovala, že Milady hodně cestovala, aby se tenhle způsob boje naučila.
Jak jste k Milady přistupovala ve scénách, kdy se zjevuje její skryté já? Hrála jste ji jako upřímnou, manipulativní nebo obojí?
U Milady je to často obojí současně. Je královnou nejednoznačnosti. Takže jsem k ní přistupovala velmi otevřeně. Milady přežila. Je zvyklá neustále hledat únikovou cestu. Co se mi opravdu líbilo, bylo to velkorysé gesto od Constance. Myslím, že to Milady překvapilo a dojalo. Tahle scéna mě definitivně přesvědčila, abych projekt přijala. Je to silný feministický moment, který nám umožňuje vidět Milady bez masky. Na krátký okamžik jsou s Constance doslova jako sestry. Také vyprávíme příběh o situaci žen v té době. Pro Milady je přijetí takové štědrosti od Constance bezprecedentní, a proto je překvapená a zaskočená. Myslím, že v paralelním vesmíru by Milady a Constance mohly být kamarádky!
.jpg)
