Monika Leová Košínová: Přišla druhá vlna covidu a místo cestování jsme dělali děti

• 30.10.2023
• Společnost

V době covidu si s manželem splnili sen a přestavěli si dodávku, které dali příznačné jméno LeVan. V září se jejich rodina rozrostla o chlapečka Maxe, takže už jsou čtyři, ale podle Moniky to není konečné číslo, protože velká rodina je pro ně základ a rádi by ji dopřáli i svým dětem. Na veletrhu Caravaning je potkáte všechny, protože tam budou hledat inspiraci pro „něco“ většího, LeVan je totiž jen pro tři. 

Stala jsem se ambasadorkou veletrhu Caravaning, řekněte mi, jak jste se vy sama k tomuto rozšířenému životnímu stylu dostala?

Zjistili jsme s manželem, že je to naše vášeň. Nejdříve jsme začínali s osobním autem, kde jsme si sklopili sedačky a objevili jsme kouzlo tohoto cestování, že se každý den probudíme na jiném místě, nemuseli jsme řešit ubytování, tak bylo to poznávání nových míst i rychlejší. Navíc milujeme východy a západy slunce a ty jsou jedinečné člověk může být takhle sám v divočině. A je jedno, jestli je člověk v malém osobáku nebo pak ve větším karavanu. A až když přišel covid, tak jsme si splnili sen a přestavěli jsme si dodávku, ve které můžeme „bydlet“, je to takový náš domeček na kolečkách. Do té doby jsme o tom jen mluvili a měli jsme plný telefon inspirací.

Vaše obytná dodávka má jméno, jaké a proč vzniklo?

Jmenuje se LeVan, protože Le je moje příjmení a my to máme tak, že jsme LeKošínovi a tak nějak to k nám patří, jmenují se tak i naše děti. A Van je dodávka. Navíc KošVan by znělo dost divně. Takže LeVan je takové naše dítě.

Kde jste nejdále byli?

My jezdíme takové okruhy, ale asi Chorvatsko. Projeli jsme i Slovinsko, letos jsme byli v Itálii, projeli jsme si Toskánsko. Zatím se motáme tak nějak v blízkosti, protože pak jsme měli už děti. Původní plán, když jsme si přestavěli dodávku, byl ten, že si projedeme Skandinávii. Ale přišla druhá vlna covidu, tak nám zavřeli hranice a místo cestování jsme dělali děti (smích). Nějak jsme ten čas museli využít.

Co chystáte za cesty na příští rok?

Příští rok asi zase něco menšího, ale pak doufáme, že si projedeme Norsko, Švédsko. Ale spíš plánujeme to, jak to vymyslet, protože LeVan je pro tři osoby a čtyři se do něj nevlezeme. Takže budeme na caravaningu, kde se chystáme skoro celá rodina včetně maminky a jejího přítele, hledat inspiraci. Bohužel tam nebudou moji sourozenci, protože sestra i bratr žijí v Austrálii.

Jak se oba dostali do Austrálie?

Nejdříve tam odjela sestra, tak vlastně nikdy nechtěla bydlet v Česku, pak tam jel brácha na rok a už je tam pět let. Snažíme se jednou za rok nebo za dva roky vidět, ale když byl covid, tak jsme se viděli až po čtyřech letech. Naštěstí existuje facetime apod., tak aspoň takto na dálku, ale co vám budu povídat, raději bych je měla tady.

V září jste porodila druhé dítě, tentokrát chlapečka, jaký byl porod? Slyšela jsem, že měl váš syn téměř 5 kg, jak jste to zvládla?

Bylo to náročné, ale to je asi pro každou ženu. Ale nečekala jsem, že bude tak velký. Všichni mi říkali, že druhý porod je rychlý, ale tento byl delší než ten první. Nechtělo se mu vůbec ven, dokonce jsme ho 8 dní přenášela, takže se mu nechtělo ani ode mne. Jsem ráda, že jsem to nějak zvládla, ale na druhou stranu jsem zase byla rychleji fit po druhém porodu. Děti za to stojí, i když jsem během tohoto porodu chtěla několikrát odejít z porodního sálu, ale pak to za to opravdu stojí. Příroda to zařídila dobře.

Dcera se jmenuje Mia, jaké jméno jste dali synovi?

Syn dostal jméno Max, chtěli jsme jednoduché jméno a taky aby to k sobě ladilo. S manželem jsme se shodli, ale znáte to, vždy je to kompromis, takže to, co řekne žena (smích). Ale taky se mu to nejvíce líbilo.

Jak se zapojuje do výchovy váš manžel?

Hodně, je to ten tatínek, co přebaluje, uspává. Opravdu s dětma tráví hodně času. Na rozdíl třeba od mého tatínka, kterého jsme jako děti skoro neznali a vztah jsme si k sobě našli až skoro v mých dvaceti letech, a to pro své děti nechci. Takže jsme společně hodně času a myslím si, že se to vyplácí po všech stránkách, my jsme spokojení, i děti jsou spokojené. Je to ideální, protože ten čas nám nikdo nevrátí.

Kolik dětí byste si přála?

Jelikož jsem 14 dní po porodu říkala, že nevím, jak zvládnu to třetí, tak do toho třetího bychom šli. Ale teď s malou přestávkou. A pak bychom rádi toho benjamínka, protože takto jsem to měla já i manžel, oba jsme ze tří dětí. A na toho nejmladšího bylo tak nějak více lidí, starali jsme se i my, starší sourozenci. Navíc si myslím, že velká rodina je základ a moc bych to přála i našim dětem.