Petr Batěk má sice rockerské srdce, ale duši poety

Herec, básník a muzikant Petr Batěk začal svoji uměleckou dráhu jako herec hned v několika ochotnických souborech, ale rebelské srce rockera ho táhlo k muzice. První veřejný koncert si odbyl s kapelou Tudor, která byla v hledáčku tehdejší STB a samozřejmě to mělo své následky. Působil také v legendární západočeské black metalové kapele Fatamorgana, která neměla své začátky, díky černé muzice, stylovým kostýmům, syrovosti a specifickým rekvizitám, jednoduchou. Čas běžel, kulturní scéna se měnila a osobní život Petra Baťka také. Má za sebou dvě manželství a několik nevydařených vztahů. Přesto zůstává poetou s velmi křehkou duší.

Kde berete inspiraci k psaní svých básní?

Inspiraci k psaní básní beru ze života, ze vztahů a z toho co prožívám. Inspirace je všude kolem nás.

Máte na svém kontě už několik sbírek, plánujete vydat další?

Ano, plánuji čtvrtou básnickou sbírku s podtitulem „Mezi svými víny“. Pracujeme právě na grafickém zpracování, takže snad spatří brzy světlo světa.

Většina čtenářů Vás zná jako herce, jako moderátora, básníka i hudebníka, ale v jaké profesi se cítíte vy sám nejlépe a proč?

Baví mě tvůrčí svoboda a možnost věnovat se tomu, co mě zrovna zajímá a obohacuje. Kdybych si měl ale vybrat jedno z těchto profesních označení, vybral bych si herectví. Možná je to i tím, že v herectví se skrývají všechny další profese. Má kolegyně a hlasová pedagožka z mosteckého divadla Eva Klánová mi vždycky říkala, že všechno, co se v životě naučila, uplatnila při herecké práci. Teprve teď, když už tady pár let s námi není, přicházím na to, jakou měla pravdu.

Vhled do konkrétních postav je podstatný, jak se připravujete na své role?

Herec musí být dobrým pozorovatelem svého okolí, ze kterého následně čerpá. Inspirace je kolem nás spousta, stačí ji jen vidět a nechat se jí prostoupit. Obrazně řečeno, stačí otevřít dveře vnímání dokořán a chvilku počkat.

Mnoho lidí, kteří s Vámi spolupracovali, říkají, že jste workoholik. Hodláte zvolnit své tempo, nebo jste už konečně zvolnil?

Workoholik je strašidelné slovo. :-) Je pravda, že mám raději svižnější tempo života a někdy jsem si nevšiml, že se chůze proměnila v běh, ale to už mám, myslím, teď více pod kontrolou. Taky už nejsem nejmladší a s přibývajícím věkem přichází trocha toho rozumu.

Nabízí se také otázka, jakým způsobem relaxujete?

Mám rád samotu, chvilky s rodinou, dětmi a cestování. Když mám čas na nějaký relax, což moc často není, vyhledávám klid a harmonii. Naštěstí je pro mě odpočinkem i moje práce, takže jsem se naučil své baterie dobíjet i za pochodu.

Jste plzeňský rodák, jaký máte vztah k tomuto krásnému západočeskému městu? Co Vám dala Plzeň do vínku?

Jsem plzeňský rodák, ale nepovažuji se za patriota. V Plzni jsem zažil hudební začátky, i ty divadelní. Prostě, byla pro mě startovací plochou a každá startovací plocha se musí v pravý čas opustit. Možná právě pro to, aby se na ní dalo zase jednou přistát.

Kde Vás můžeme v nejbližší době vidět či slyšet? Jaké představení či vystoupení byste nám doporučil?

Zrovna jsme dohráli set představení Noc na Karlštejně v produkci Kateřiny Brožové, kde jsem si zahrál Petra Cyperského v alternaci s Vaškem Vydrou. Tam vás pozvu zase až příští rok. Jiné divadlo teď před sebou nemám, tak vás mohu pozvat na koncerty buďto sólové, nebo se svou novou kapelou, která se jmenuje P.H.BAND a premiéru bude mít 8. září v Jáchymově.

Nedávno jste natočil nový klip. Kdy ho budeme moct spatřit a o čem pojednává?

Ano, premiéra tohoto videoklipu bude také 8. září a jedná se o píseň Nejsem sám z autorské dílny Batěk & Vostrý. Režisérkou snímku je Eva Toulová a hlavních rolí se zhostil Václav Upír Krejčí a Klára Štěpánková. Tématem byla lidská jedinečnost, osobitost. Společnost se často dívá na ty, co si jdou svou vlastní cestou, přes prsty. V klipu oslavujeme ty, kteří mají odvahu na té cestě s hrdostí zůstat.

Foto: Zdeněk Katera